Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vegetativní příznaky jsou příznaky, které mají přímou souvislost s vegetativními funkcemi. Příklady vegetativních příznaků jsou nevolnost, zvracení, pocení, průjem, bušení srdce, poruchy krevního tlaku, poruchy termoregulace, poruchy funkce svěračů (v močovém měchýři a/nebo v konečníku), poruchy sexuálních funkcí apod. Viz také vegetativní (v neurologii).

Alarmující příznaky jsou příznaky, která obvykle přivedou pacienta rychle k lékaři a lékaře vedou k rychlému zahájení podrobného vyšetřování. Příklady jsou nevysvětlený úbytek tělesné hmotnosti, neustupující bolesti břicha, opakované zvracení, žloutenka, krev ve stolici nebo krev ve zvratcích. Podezřelé jsou i dyspeptické obtíže, které se objeví po 50. roce věku. V případě dyspepsie je součástí postupu endoskopické vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie).

Abstinenční příznaky jsou jednotlivé příznaky abstinenčního syndromu.

Reziduální příznaky depresivní poruchy jsou zbytkové příznaky, které přetrvávají po akutní fázi depresivní epizody. Deprese totiž většinou mívají tzv. epizodický průběh, kdy se fáze onemocnění střídá s fázemi, které jsou téměř nebo zcela bez příznaků. Reziduální příznaky zvyšují riziko recidivy (návratu onemocnění). Viz také deprese, porucha.

Behaviorální a psychologické příznaky demence neboli BPSD (zkratka pochází z anglického názvu behavioural and psychological symptoms of dementia) zahrnují poměrně širokou škálu různých příznaků. Mezi ty nejčastější se řadí agitovanost, deprese, apatie, psychóza, agresivita, opakované otázky, problémy se spánkem a různé formy nevhodného chování. Jeden nebo více z těchto příznaků postihne v průběhu onemocnění téměř všechny pacienty s demencí. Tyto příznaky patří k nejsložitějším, nejvíce stresujícím a nejnákladnějším aspektům péče o pacienty s demencí. Pro jejich zvládání však neexistuje žádné univerzální řešení; vždy je třeba uplatňovat přístupy šité na míru pacientovi i pečujícím osobám. Viz také behaviorální, psychologie, demence.

Příznak je obecně projev nějakého onemocnění. Některé příznaky jsou s daným onemocněním spojeny tak často, že na jeho přítomnost poukazují – a lékař je pak může v kombinaci s dalšími příznaky či některými vyšetřovacími metodami diagnostikovat. Viz také symptom a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz příznak. Terminologická poznámka: V zemích střední Evropy, včetně České republiky, znamenají výrazy „příznak“ a „symptom“ totéž. V anglofonních zemích je tomu jinak: příznak (angl. sign) je projev nemoci, který objektivně pozoruje lékař, symptom (angl. symptom) je obtíž, kterou subjektivně vnímá pacient. Proto často vidíme v názvech anglických článků signs and symptoms, tedy „příznaky a symptomy“.

Vegetativní v souvislosti s neurologií znamená „fungující nezávisle na vůli“. Například vegetativní funkce jsou tělesné funkce, které probíhají nezávisle na vůli člověka (např. dýchání, srdeční činnost, pocení apod.). Viz také vegetativní (v mikrobiologii).

Somatoformní vegetativní dysfunkce je jedna ze somatoformních poruch. Postižený pociťuje příznaky, které jako by byly vyvolány tělesnou poruchou orgánového systému nebo konkrétního orgánu, který nelze kontrolovat vůlí (např. srdeční funkce, trávení nebo dýchání). Postižený člověk pak má pocit, že trpí onemocněním nějaké konkrétní orgánové soustavy či orgánu (např. srdce, trávicího traktu, plic nebo močových cest). Mezi příznaky může být např. zrychlený tep, návaly pocení, dýchací obtíže, rychlejší unavitelnost, častější nucení na stolici nebo častější potřeba močení. Přesnější diagnostické vyšetření však nedokáže odhalit organickou příčinu těchto obtíží. Viz také vegetativní (v neurologii), dysfunkce.

Vegetativní v souvislosti s mikrobiologií znamená „aktivní“ či „aktivovaná“. V tomto smyslu vegetativní buňky bakterií rostou, probíhá v nich metabolismus, mohou se rozmnožovat apod. Viz také vegetativní (v neurologii).

Vegetativní má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: vegetativní v neurologii – fungující nezávisle na vůli, vegetativní v mikrobiologii – „aktivní“ či „aktivovaná“.